Děsně ráda bych zítra nešla do školy, je mi špatně z představy, že tam zítra budu muset jít.
Chtěla jsem se učit, ale nějak jsem šla na chvilku číst a samozřejmě jsem usla zase. Před chvílí jsem se chtěl zase učit, ale samozřejmě to skončilo tím, že jsem všem napsala, že se jdu učit, vypla jsem qip a šla sem.
Mám pocit, že tady nikdo nic nechápe, hlavně teda nikdo nechápe mě.
Pak taky tady není skoro nikdo, kdo by se mnou mluvil na rovinu, což mě nehorázně nervuje.
Mám takové štěstí, že jsem moc velký srab na některé věci.
Děsně ráda bych simulovala a byla doma tři týdny a koukala se na zamilované filmy, jedla müsli a zmrzku(zvlášť samozřejmě) v posteli a psala si deník a brečela a četla a tak. A celé tři týdny bych měla vyplý mobil. Možná půjdu ve čtvrtek po hokeji běhat ven v kraťasech, abych byla ještě víc nachlazená a nemusela nic hrát.
Dneska fakt neumím psát vůbec. Jdu na půl hoďky za mou nejlepší kamarádkou, třeba mě to uklidní nebo tak.






