Člověk tu nějaký ten pátek není a oni to tu zas předělají.
Měla bych se učit dějepis, protože mě zase bude zkoušet a mi to prostě nějde se nikdy naučit pořádně. A nebo se to naučím a nedojde mi, co po mně chce, co už. Zítra jdu na oběd k babičce, takže jsem zvědavá, kdy se to všechno naučím. Asi v noci dneska nebo nevím. Ale jsem zralá na postel, smůlečka.
Jsem u taťky, vzala jsem si tu kytaru a už třetí den si furt dokola drnkám Zombie od Cranberries a totálně mi z toho hrabe. Chudáci sousedi. Jdu si hodit sprchu, ať se trochu proberu a půjdu se učit. Ale to až za chvíli.
Těším se jak prase na červen. Až se budu válet na pláži, wuuuhuuuu.
Ještěže nebydlím u taťky furt, jinak bych byla jak vypasané prase. Tu se furt jí sladké, tatarky, saláty s majonézou a takové věci. Agrh.
Vyhráli jsme 4:0. Vůůhůů. Sice jsem skoro nic z toho neviděla, protože mi to tu nejelo a oni blbečci dají radši do telky fotbal, co už.
Úplně zbožňuju to nové cédéčko od Avril. Napoprvé mě to nijak zvlášť neoslovilo, ale časem jsem si ho zamilovala. A ty texty jsou úplně boží a vůbec takové ty písničky, co si člověk zamiluje až časem jsou nejlepší.
A valím do té sprchy konečně už.






